Jaký byl pohovor na psychologii a jak se na něj připravit?

Abych řekla pravdu, jsem spíše introvert a nějaké vystupování před ostatními mi nedělá moc dobře. Pokud se to týká tématu, který mě zajímá nebo o kterém hodně vím, tak mi to nevadí. Ale řekněme si narovinu, tady při tomto pohovoru šlo o hodně. Alespoň mě. Hlásila jsem se na psychologii sice poprvé, ale docela hodně let po maturitě a samotné rozhodnutí ve mě vyvolalo pocit “proč jsem to neudělala dřív”. Sama sebe jsem tak dostala trochu pod tlak a chvíli věřila situaci “teď nebo nikdy”. Navíc celá příprava na přijímačky byla docela dost náročná a ve chvíli, kdy jsem postoupila do druhého kola, byly moje naděje na přijetí fakt velké. Zároveň by bylo asi i zklamání v opačném případě.

Na pohovor jsem se připravovala necelé 2 týdny, možná týden a 2 dny (samozřejmě plus celá příprava na přijímačky, kdy jsem se učila psychologické okruhy), prostě tu dobu, od které vydala fakulta seznam uchazečů, kteří postupují do druhého kola. Své vypracované okruhy jsem se začala učit tak, že jsem si ke každému zkoušela něco říct, jako kdybych byla před komisí. Šlo to skvěle, spoustu věcí jsem si pamatovala. ALE! Jakmile jsem přišla na konec všech 8 okruhů, tak jsem zjistila, že si nepamatuju nic, co bylo na začátku. Okruhy jsou fakt obsáhlé, takže nezoufejte, pokud budete mít tento pocit. Je to asi normální a pořád nějak doufám, že v moment, kdy to bude důležité, si na informace vzpomenete. Tímto způsobem jsem okruhy prošla asi dvakrát. 

Na pohovor jsem šla ve čtvrtek a celý ten týden předtím se mi střídaly různé nálady. Zničehonic jsem byla strašně nervózní a pak zase v klidu. V den pohovoru jsem si už cestou do Olomouce pustila jen hudbu a i když jsem měla všechny materiály s sebou, tak jsem už nebyla nějak schopná se dál učit. Musím uznat, že celá příprava pro mě byla docela dost fyzicky náročná. Snažila jsem se využívat každou volnou chvilku v každém dni (pokud to šlo) a vlastně až po přijímačkách jsem si uvědomila, jak to bylo náročné. Člověk prostě potřebuje občas sednout na pohovku a nic nedělat, jít ven anebo se dívat na úplně prázdný seriál na netflixu.

Pohovor se konal přímo na katedře psychologie v Olomouci a uchazeči byli rozdělení do několika dnů (myslím, že 5 dnů, ale nejsem si teď jistá). Když jsem tam přišla, bylo tam poměrně dost lidí. Pořadí, ve kterém před komisi půjdeme jsme se totiž dozvěděli až na místě. Takže jsme po menších skupinkách čekali před dveřmi jednotlivých komisí, kterých bylo asi 10. A to mi možná přišlo úplně nejzajímavější. Míchaly se tam skupinky lidí, kteří na poslední chvíli zběsile listovali materiály a těch, kteří buď bez hnutí úplně zelení seděli a čekali na popravu. Byla tam taky jedna paní, která netušila, že nějaké okruhy jsou. šla chvíli přede mnou a z výrazu jsem pochopila, že to asi nebyl nejlepší nápad. Ale možná měla zase nejmenší stres.

Celý pohovor trval 15 minut. Začal představením komise a následným představením mě – co jsem studovala, jaké mám profesní zkušenosti, proč bych chtěla studovat psychologii a co bych chtěla v budoucnu dělat. Následně jsem si vylosovala 2 otázky z vypsaných okruhů a podle mnou zvoleného pořadí jsem o nich začala mluvit. Protože jsem měla štěstí a vytáhla jsem si takové otázky, u kterých jsem věděla vše (co se do tohoto časového limitu vešlo), tak se komise doptala asi jen na 3 otázky. Ty jsem zodpověděla, poděkovala a šla domů. Vlastně to zní strašně jednoduše a v pohodě. A taky že to tak bylo. Ve chvíli, kdy se naučíte, tak to prostě v pohodě je. Nemyslím, že je cílem komise uchazeče nějak drtit nebo potápět na odbornostech, které se teprve budou učit v rámci studia. Vykládala jsem, oni se usmívali. Nevím, jestli jsem měla štěstí, ale přála bych vám, abyste to měli úplně stejně.

Na chodbě, při čekání na pohovor, byla spousta lidí, kteří tento pohovor absolvovali po několikáté. Nechci proto, aby můj článek nějak zlehčoval tohle kolo přijímaček. Určitě se může stát, že máte okno nebo že se prostě nestihnete naučit zrovna tu otázku, kterou si vytáhnete nebo že se komise zeptá na něco, co nevíte a postaví na tom celou diskuzi. Můžete být prostě jen nervózní a tím ovlivnit svůj výsledek. Bylo to těžké. Celé přijímačky byly těžké.